O Lakewoodu, jezeře Carasaljo v New Jersey, existuje děsivá legenda, o které jeho tichá krajina nevypovídá. Je to zvláštní příběh, který sahá až do 80. let 19. století nebo možná ještě dříve.
Podle legendy měl pan Joseph Brick, v té době bohatý Lakewood, obchodník se železem a půdou, tři dcery, Caroline, Sally a Josephine, které tragicky přišly o život při koupání v jezeře. Ve svém zármutku pojmenoval pan Brick jezero po svých ztracených milovaných – Cara (Caroline) Sal (Sally) Joe (Josephine).
Všechny detaily kolem utonutí tří dívek jsou smyšlené, kromě pojmenování jezera v jejich poctě. Je to naprosto nepodložený příběh. Tři dcery Josepha Bricka byly ve skutečnosti zdravá parta, která vyrostla, vdala se, založila rodiny a vedla obyčejný život.
Plášť klidu, který zakrývá nádherné jezero Carasaljo, však skrývá něco mocného. Jezero Carasaljo, ponořené do životodárné novosti a omlazující síly lásky, má děsivou sílu dusit.
Před deseti lety se to stalo během léta, kdy kolem vodního koryta procházel nekonečný vlak milovníků přírody a užíval si čerstvého vzduchu a nádherných výhledů na Boha. V této době místní a místní rybáři využili tohoto sportu a uvědomili si důležitost a důležitost, kterou tomuto koníčku přikládají.
Jednoho večera, když slunce začalo nádherně klesat, se dva přátelé rozhodli projít kolem krásného jezera. Když zamířili na promenádu, hned vedle hlavní silnice, všimli si oranžové pásky uzavírající břeh jezera pro dopravu. V oblasti řezu blikaly sanitky a zásahová vozidla. V dálce stálo mnoho diváků.
„Co se děje? Jaká je legrace?“ Ptali se, co věděli.
„Někoho hledají v jezeře. Zdá se, že dva mladí chlapci ze sousedního města veslují v jezeře. Jejich otec na břehu rybaří, všichni jsou poseti rybářskými sítěmi. Stále ve svém těžkém oblečení k nim plave.“ Chlapce zachrání kolemjdoucí. Otec… zatím. Nenašli… Potápěči teď líbají dno jezera…“ odpověděl pán. Následovalo ticho.
Moji přátelé se na sebe jen podívali. Mlčeli. Nebyl čas na diskusi.
Moji přátelé prošli kolem oranžové pásky. Pak uviděli cizince, který šel opačným směrem a mluvil do mobilu.
Někteří lidé, pomysleli si, byli tak nedbalí… jen si to představte! Vedení neformálních rozhovorů, když je tragédie tak blízko…
Když procházeli kolem, když se k muži přiblížili, všimli si, že dospělý muž skutečně mluví svým mobilním telefonem – beze studu plakal hořkými slzami.
Moji přátelé brzy potvrdili své hrozné předtuchy. Podivný ‚přenašeč‘ byl příbuzný rybáře. Rybář investoval bezpočet dolarů do svého rybářského náčiní – ujistil se, že politika jeho majitele domu pokrývá vše. Nyní nalezen na dně jezera, po sobě zanechali dva sirotky a jednu vdovu…
Moji přátelé vložili nějaké peníze do obálky a zalepili ji. Na přední straně bylo napsáno – skupina vdov a sirotků. Bylo to to nejmenší, co mohli udělat pro nešťastnou rodinu, která investovala do politiky, která by ochránila jejich rybářské náčiní, ale život rodinného manažera…
Jezero Carasaljo. Jeho krása a ladnost diváka udivuje. Je to útočiště pro umělce a umělce v srdci. Zdá se, že na tomto místě odpočívá příroda a klid. Kdo by si pomyslel, že mladý muž selže v tak krátké době? Kdo by si pomyslel, že bez životní pojistky zůstane mladá rodina sama bez manžela a otce a bez obživy?